V závislosti na typu prístupu k datům (přímý/přes SŘBD) můžeme využít různé modely pro atributová data, stejně jako tomu bylo u prostorových dat. Každý z modelů se opět hodí pro různé aplikace a různá data.
Jedná se v podstatě o uložení dat v (například textovém) souboru, který má určitou strukturu, ze které je odvoditelné, co jsou jednotlivé entity. Většinou pak platí, že co jeden typ entity, to jeden soubor.
Data "DB1" uložená jako textový soubor -
Tato data mohou být uložena například i ve formě databázové tabulky
Data "DB2" uložená jako jednoduchá databázová tabulka -
důležitý je ovšem způsob přístupu.
Jedná-li se o přmý přístup k datům, pak situace může dopadnout jako na animaci
Ukázka konfliktu u přímého přístupu k datům - .
Zde je vidět že pokud není k souborům přistupováno přes transakce (ty jsou možné až u databázového přístupu) každý uživatel se snaží okamžitě zapisovat všechny změny a pokud někdo (např. databázový stroj) neřídí tuto činnost, dochází k problémům.
V praxi k tomu nedochází, protože první uživatel, který k souboru přistoupí si ho "zamkne" a všichni další už ho mají jen ke čtení. Což například u souborů, kde několik lidí vkládá osobní data (např. při nově narozené děti do celorepublikového registru na matrice) může být problém.
Logicky vzato nemůže vzniknout konflikt, protože každý operátor vkládá jinou entitu. Počítač však zamkne celý typ entity - pro jistotu, protože to nedokáže ověřit.
Dále je vhodné si připomenout, že tato problematika nabývá na důležitosti s bouřlivým rozvojem počítačových sítí a tedy s potenciální možností editace jedné datové sady (typu entity) více uživatel najednou.
U tohoto přístupu nelze používat vztahy mezi tabulkami a data jsou proto často ukládána velice redundantním způsobem, například pokud má jeden člověk 2 adresy, musí být v datech zastoupen 2 entitami, což zaprvé zabírá místo a za druhé se takováto data špatně udržují.
Navíc se v takovýchto datech mohou snadno vyskytnout 2 entity, popisující jednoho člověka různým způsobem. Říkáme že taková data ztratila svoji integritu. Pro názornost uveďme příklad:
Naše entita Slečna Begónie Šťavnatá má dvě bydliště, jedno v entitě Plzni a druhé v entitě Opavě. Je nutno jí proto mít v datech jako dvě různé entity.
Protože nelze vytvářet vztahy mezi entitami, nelze ani říci že entita Slečna Begónie Šťavnatá má vztah bydlí k entitám Plzeň a Opava.
Musíme tedy tuto skutečnost reprezentovat dvěma entitami:
předpokládejme že se slečna Begónie provdá a stane se z ní entita Paní Suchá, operátor to ovšem opraví jen u (i) a na opravu (ii) zapomene = dochází k nekonzistentnímu stavu = data nemají integritu.
Shrnutí
Tento přístup má značné nevýhody:
Tento přístup odstraňuje nevýhody přímého přístupu k datům.
Systém Řízení Báze Dat (SŘBD)
SŘBD - , či anglicky DataBase Management System (DBMS), je SW který umožňuje řídit přístup k datům pomocí transakcí a, což je důležité, rozlišuje jednotlivé entity a dokáže udržovat vztahy mezi nimy.
Dále umožňuje zaručit integritu a používá standardních prostředků přístupu k tabulce - standardní dotazovací jazyk a rozhraní; např: SQL a ODBC (Open Database Connectivity) pro relační databáze.