Kapitola 3. Geodetické základy
Předcházející   Další

Kapitola 3. Geodetické základy

Jedná se o výběr přijatých geodetických sítí. Body těchto sítí jsou trvale stabilizované, případně trvale signalizované. (viz dále). [61] Soubory bodů pak vytvářejí bodová pole, která se dělí podle účelu na polohové, výškové a tíhové bodové pole.

Základní polohové bodové pole tvoří:

Základní polohové bodové pole a zhušťovací body dohromady vytvářejí Geodetické polohové základy.

Výškové bodové pole tvoří [61]:

Tíhové bodové pole tvoří [61]:

Až do nedávné doby se geodetické polohové základy (GPZ) budovaly klasickou triangulací (viz Budování klasických polohových bodových polí). Tímto způsoben se však GPZ již nikdy budovat nebudou. V uplynulém desetiletí se GPZ zpřesňovaly pomocí elektronických dálkoměrů a metod kosmické geodézie. Roli klasických AGS přebírají postupně body a sítě určené metodami kosmické geodézie. Mezi moderní geodetické základy patří např. NULRAD či DOPNUL. Nová situace vznikla i na poli mezinárodní spolupráce. Došlo ke spojení geodetických sítí celé Evropy (např. EUREF). Dnes se začíná budovat síť permanentních stanic (firma by/s@t) pro aplikaci metody DGPS (diferenciální GPS). Více se o této síti zmíním v odstavci Aktivní polohové systémy.

3.1. Budování klasických polohových bodových polí

GPZ byly na území České republiky budovány v následujících etapách:

  1. Katastrální triangulace (1821-1864)

  2. Vojenská triangulace (1862-1898)

  3. Československá Jednotná trigonometrická síť katastrální (JTSK)

  4. AGS

Katastrální triangulace (1821-1864)

V letech 1821-1840 bylo území bývalé rakouské monarchie pokryto první souvislou trigonometrickou sítí I. řádu (obr. 3.1), která byla dále zhuštěna trigonometrickou sítí II. a III. řádu (číselná triangulace). Katastrální triangulace probíhala až do roku 1864 [43] pro mapování stabilního katastru v měřítku 1:2 880. Vybudování trigonometrické sítě bylo svěřeno triangulační kanceláři c.k. generálního štábu.

Obrázek 3.1. Trigonometrická síť I. řádu pro mapování stabilního katastru na území Čech [11]

Trigonometrická síť I. řádu pro mapování stabilního katastru na území Čech [11]

Práce byly prováděny po jednotlivých zemích. Vodorovné úhly sítě I. řádu byly měřeny Reichenbachovými teodolity až dvanáctinásobnou repeticí, zenitové úhly byly měřeny třikrát ve dvou polohách dalekohledu [11]. Měřeny byly čtyři základny:

  • u Vídeňského Nového Města v Dolním Rakousku,

  • u Welsu v Horním Rakousku,

  • u Radouce v Bukovině,

  • u Hall v Tyrolsku.

Měřené základny posloužily k odvození rozměru sítě. Délkovou jednotkou při měření a výpočtech byl vídeňský sáh [7].

Síť I. řádu byla vyrovnána po menších celcích, přičemž byl uvažován sférický exces. (Průměrná vzdálenost bodů I. řádu byla 40 km). Jednotlivé části již ale nebyly správně vyrovnány vzájemně mezi sebou. To má za následek zejména jiné stočení.

Síť II. řádu s délkou stran 9 – 15 km byla vyrovnána jako síť rovinná. Délka stran sítě III. řádu byla 4 – 9 km.

Podmínkou bylo, aby na triangulační (fundamentální) list připadly alespoň tři trigonometrické body číselně určené. Pro potřeby podrobného měření byla číselná síť zhuštěna sítí IV. řádu (grafickou triangulací, prováděnou metodou grafického protínání pomocí měřického stolu). Přitom byla stanovena podmínka, aby na jeden mapový list padly alespoň tři body.

Výpočty trigonometrické sítě byly prováděny na Zachově elipsoidu.

Nevýhody katastrální triangulace jsou následující:

  1. síť byla budována bez řádného plánu a nebyla vyrovnána jako celek,

  2. body byly stabilizovány dřevěnými kůly a jejich trvalá stabilizace byla provedena až 20 let po triangulaci (to mělo vliv na přesnost polohy jednotlivých bodů),

  3. v Gusterberském systému bylo nalezeno stočení kladné větve osy X od severního směru k západu o 4´22,3´´.

Vojenská triangulace (1862-1898)

Vojenská síť byla budovaná Vojenským zeměpisným ústavem ve Vídni v rámci středoevropského stupňového měření. I když se jednalo o plošnou síť, byly na Moravě a na Slovensku poměrně velké mezery.

Obrázek 3.2. Vojenská síť [44]

Vojenská síť [44]

Celkem bylo měřeno 22 základen, z nich dvě na našem území – základna u Josefova a u Chebu. Většina základen však plnila pouze kontrolní funkci. Ke zpracování sítě byl použit Besselův elipsoid. Základním trigonometrickým bodem byl Hermannskogel, jehož souřadnice a azimut byly změřeny astronomicky a byly použity pro výpočet geodetických souřadnic celé sítě. K výpočtu souřadnic bylo použito rozvinovací metody, a to bez korekcí z odchylky tížnice. (Ta byla zjištěna později). Výsledkem byla poměrně přesná síť, kde např. polovina uzávěrů trojúhelníků byla menší než 1´´.

Nedostatkem sítě je zejména její chybná orientace (téměř 10´´ v azimutu) a dále, že její rozměr byl určen jen s přesností, jakou dovoluje odvozování rozměru z jedné geodetické základny pro rozsáhlejší území.

Jednotná trigonometrická síť katastrální

Síť byla budována Triangulační kanceláří v čele s přednostou Ing. Josefem Křovákem v letech 1920 až 1957.

Z časových důvodů však nebylo možné budovat síť dle všech tehdy známých požadavků:

  • nebyla provedena nová astronomická měření,

  • nebyly měřeny geodetické základny,

  • síť nebyla spojena se sítěmi sousedních států.

Rovněž z časových důvodů byly na části území převzaty měřené osnovy směrů z vojenské triangulace (1862-1898). Celkem se jednalo o 42 bodů v Čechách a 22 bodů v Podkarpatské Rusi. Na ostatních bodech bylo měřeno metodou Schreiberovou.

Stabilizace nových trigonometrických bodů se zpravidla prováděla kamenným hranolem o rozměrech 26x26x100 až 120 cm, označeným na horní ploše křížkem a po stranách písmeny K.V. a letopočtem, dále čtvercovou deskou o rozměrech 50x50 cm s centricky umístěným křížkem a další podzemní značkou. Kameny, označující trigonometrické body vojenské triangulace I. řádu o rozměrech 32x32x120 cm byly ponechány. Stabilizace bodů byla zajištěna dalšími 3 nebo 4 zajišťovacími body, umístěnými zpravidla na majetkových hranicích. Před měřením byly body signalizovány zpravidla čtyřbokými pyramidami se zvýšeným postavením nebo měřickými věžemi. [43]

Síť celkem obsahovala 268 bodů, z nichž 107 bylo identických s body I. řádu vojenské triangulace. Rozměr, poloha a orientace sítě na Besselově elipsoidu byly určeny nepřímo prostřednictvím zmíněných identických bodů s vojenskou triangulací.Definitivní tvar sítě byl získán jejím úhlovým vyrovnáním. Rozměr, poloha a orientace sítě byly, jak již bylo zmíněno, určeny nepřímo pomocí dvojích odlišných souřadnic v rovině Křovákova zobrazení. Tyto dvoje souřadnice se získaly [9]:

  • k zeměpisným souřadnicím 107 bodů z vojenské triangulace se vypočetly rovinné pravoúhlé souřadnice v Křovákově zobrazení

  • rovinné souřadnice všech bodů sítě byly vypočteny tak, že se převzaly souřadnice bodů Chmelová a Velký Choč. Vypočetly se jejich souřadnice v Křovákově zobrazení a z těchto souřadnic se spočetly délky a směrníky všech ostatních stran a z těchto údajů již bylo možné vypočíst prozatímní souřadnice všech 268 bodů

Helmertovou transformací se posoudila kvalita bodů vojenské triangulace. Ukázalo se, že nejlepších výsledků se dosáhne, použije-li se 42 bodů v Čechách. Tyto body byly použity k výpočtu transformačního klíče a pomocí něj byly poté spočteny definitivní souřadnice všech trigonometrických bodů I. řádu v rovině Křovákova zobrazení.

V letech 1928-1936 byla toto síť I. řádu doplněno v Čechách o dalších 93 bodů a později v letech 1949-1950 o dalších 20 bodů podél československo-maďarské hranice.

Obrázek 3.3. Jednotná trigonometrická síť katastrální I. řádu z roku 1936 [44]

Jednotná trigonometrická síť katastrální I. řádu z roku 1936 [44]

Od roku 1928 byla síť zhušťována body II., III. a IV. řádu a body podrobné trigonometrické sítě (později označované body V. řádu).

Na území dnešní České republiky se nachází přibližně 28 900 trigonometrických bodů.

Relativní přesnost sítě je dobrá. Charakterizuje ji střední chyba v poloze sousedních bodů V. řádu, která je rovna cca 1 cm. Celková kvalita však dobrá není. Síť má proměnlivé měřítko, je otočena o cca 10´´ a je posunuta o přibližně 15´´ směrem k východu z důvodu zanedbání tížnicové odchylky na bodě Hermannskogel.

Astronomicko-geodetická síť

Od roku 1931 byla budována AGS (dříve označovaná jako Základní trigonometrická síť) a to s nejvyšší dosažitelnou přesností a podle nejnovějších vědeckých poznatků. Průměrná strana trojúhelníků byla zvolena 36 km. Většina bodů sítě je identická s body I. řádu JTSK. Všechny body sítě byly nově stabilizovány.

Stabilizace se skládala z jedné značky povrchové (kamenný hranol 30x30x90 cm s křížkem, označený TP a trojúhelníkem) a třech značek podzemních (první podzemní značka je skleněná deska 16x16 cm s křížkem v betonové desce, na které stojí povrchová značka, druhá podzemní značka je kamenná deska 60x60x10 cm s křížkem, třetí podzemní značka je kamenná krychle 20x20x20 cm s křížkem). Kromě těchto typů stabilizací bylo na bodech sítě postaveno též 21 železobetonových pilířů, 9 pilířů zděných. Kromě toho byly na 9 bodech postaveny zděné měřické věže a na 7 bodech bylo použito věží hradů a rozhleden. [43].

Byla provedena astronomická a gravimetrická měření, úhly byly měřeny metodou vrcholovou a Schreiberovou, byly zaměřeny další základny, síť byla napojena na sítě sousedních států. Do roku 1954 byly měřické práce ukončeny. Celkem bylo změřeno [12]:

  • úhlově 227 trojúhelníků se 144 vrcholy,

  • astronomicky 53 Laplaceových bodů[8] ,

  • 6 základen invarovými dráty (včetně rozvinovacích sítí),

  • gravimetricky okolí 108 bodů I. řádu a 499 bodů II. řádu.

Obrázek 3.4. Československá astronomicko-geodetická síť s vyznačenými základnami [10]

Československá astronomicko-geodetická síť s vyznačenými základnami [10]

Síť byla vyrovnána v letech 1956-58 společně s dalšími sítěmi zemí Východní Evropy. Všechny body však nemohly být vzhledem k možnostem výpočetní techniky vyrovnány a proto byla použita transformace, která však zachovává souřadnice bodů vyrovnaných.

Poznámka

Od vyrovnání AGS v letech 1956-58 bylo provedeno další zpřesnění a doplnění naměřených hodnot [43]:

  • bylo zaměřeno (elektronickými dálkoměry) 14 délek stran AGS pro ”Základnu kosmické triangulace” Pulkovo-Potsdam-Sofia,

  • bylo zaměřeno 10 délek stran AGS, rozložených rovnoměrně v AGS; z toho 6 stran (Chebská je posunuta) jsou původní tzv. výchozí strany, odvozené ze základen, zaměřených invarovými dráty,

  • byly zaměřeny některé nové astronomické veličiny, zejména azimuty, a další překontrolovány,

  • byly nově určeny tížnicové odchylky a převýšení kvazigeoidu,

  • byly opraveny některé měřené veličiny a doplněno souvislé spojení se sítěmi sousedících států (NDR, Polsko, SSSR, Maďarsko).

Bylo provedeno mezinárodní vyrovnání sítě s doplněnými údaji a sítě států východní Evropy byly spojeny do Jednotné astronomicko geodetické sítě. (Při tomto zpřesnění již nebyly stabilizovány nové body!)

Přínos nového vyrovnání [43]:

  • došlo k menšímu posunu, pootočení sítě i k mírnému prohnutí sítě,

  • došlo k většímu ovlivnění sítě na hranicích, neboť jde nyní o souvislou plošnou síť,

  • došlo k významnému zlepšení tvaru sítě a její orientace zejména tam, kde při 1. mezinárodním vyrovnání v r. došlo k deformacím v důsledku chybných azimutů, které tehdy do vyrovnání vstupovaly jako pevné. Týká se to zejména jižní poloviny Moravy,

  • došlo ke všeobecnému zlepšení rozměru sítě, neboť do nového vyrovnání bylo vzato větší množství přímo měřených délek

3.1.1. Projekt budování polohových bodových polí

Při budování polohových bodových polí je třeba použít postup, který by omezil hromadění chyb. Zásadou je postupovat z velkého do malého. Nejprve se tedy budují sítě I. řádu s nejvyšší možnou přesností a do nich jsou vkládány sítě II. až V. řádu, až průměrná vzdálenost bodů vyhovuje pro budování podrobného polohového bodového pole (1,5 – 2 km).

Obrázek 3.5. Postup budování polohových bodových polí [9]

Postup budování polohových bodových polí [9]

Za základní prvek byl zvolen trojúhelník, který nejlépe zaručuje tuhost sítě. Proto je také tato síť označována jako síť trigonometrická (trojúhelníková).

Sítě I. řádu pokrývají buď souvisle celé území (plošné sítě) či jsou vedené jako řetězce přibližně po polednících a rovnoběžkách. Při budování trigonometrických sítí je třeba nejprve zvolit na zemském povrchu body (vrcholy trojúhelníků). Tyto body dominují nad širokým okolím, jsou trvale stabilizovány, případně signalizovány a polohově určeny.

K budování trigonometrických sítí je možné použít některou z následujících metod:

  • triangulace,

  • trilaterace,

  • spojení obou metod.

Triangulace

V trigonometrické síti se měří v každém trojúhelníku všechny úhly. Třetí úhel je nadbytečný prvek a slouží pro kontrolu a vyrovnání sítě [9], [3].

K určení rozměru sítě je třeba znát délku alespoň jedné výchozí trigonometrické strany. Dříve nebylo možné měřit délky přímo a proto se měřily v tzv. základnových sítích. Délky všech ostatních stran je možné postupně vypočíst sinovými větami. V praxi se však měřilo několik trigonometrických stran. Tím dochází ke zpřesnění sítě a zamezí se nepřesnostem ve výsledcích, způsobených hromaděním chyb v úhlech.

Pro orientaci sítě na elipsoidu je nutné změřit azimut některé ze stran. Změříme-li u výchozího bodu astronomicky souřadnice φ a λ (vztažené přímo k zemskému povrchu), můžeme vypočíst z délek stran a jejich azimutů zeměpisné souřadnice (φ, λ) všech dalších bodů.[9]Celá síť se z elipsoidu zobrazí na vhodně zvolenou zobrazovací plochu a vypočítají se pravoúhlé souřadnice této sítě ve zvoleném souřadnicovém systému.

Trilaterace

Přímo se měří délky všech trigonometrických stran v síti. To bylo možné až s nástupem elektronických dálkoměrů. Délky se mohou vyrovnat buď přímo na elipsoidu či v rovině zvoleného kartografického zobrazení. Poloha a orientace sítě na elipsoidu se určí stejně jako v triangulaci ( astronomickým měřením souřadnic a azimutů alespoň na výchozím bodě). V praxi se měří další azimuty pro zpevnění sítě.

Spojení obou metod

V síti se měří všechny úhly a některé délky či naopak, nebo všechny úhly a všechny délky. Takovéto měření je samozřejmě značně nákladné a provádí se pouze v lokálních sítích. Např. Místní trigonometrická síť Praha [7], [6].

3.1.2. Stabilizace bodů

Technické požadavky na body jsou dány předpisy [61], [60].

[61] Poloha bodu základního polohového bodového pole (dále jen "trigonometrický bod") je volena tak, aby:

  • nebyl ohrožen,

  • jeho signalizace byla jednoduchá,

  • byl využitelný pro připojení bodů polohového bodového pole.

Trigonometrický bod je stabilizován značkami jedním z následujících způsobů:

  1. povrchovou a dvěma podzemními značkami.

    Obrázek 3.6. Stabilizace povrchovou a dvěma podzemními značkami [61]

    Stabilizace povrchovou a dvěma podzemními značkami [61]

    Povrchovou značkou je kamenný hranol (obvykle žulový) s opracovanou hlavou a vytesaným křížkem ve směru úhlopříček na vrchní ploše hlavy hranolu. Vrchní podzemní značkou je kamenná deska a spodní podzemní značkou je skleněná nebo kamenná deska, které mají křížky jako povrchová značka. Středy křížků všech značek, ke kterým se vztahují souřadnice, musí být umístěny ve svislici s mezní odchylkou 3 mm,

  2. povrchovou značkou podle písmena a) a podzemní značkou, kterou je kamenná deska s křížkem jako u povrchové značky, zabetonovanou ve skále,

  3. povrchovou značkou podle písmena a) nebo čepovou nivelační značkou s křížkem, popřípadě otvorem, které jsou zabetonovány ve skále (skalní stabilizace). V obou případech je značka trigonometrického bodu zajištěna čtyřmi zabetonovanými nivelačními značkami s křížkem nebo dvěma zajišťovacími body.

    Obrázek 3.7. Nivelační značky [61]

    Nivelační značky [61]

  4. kovovým čepem s křížkem osazeným do ploché střechy stavby (střešní stabilizace, obr. 3.8), přičemž tato značka je zajištěna dvěma zajišťovacími body umístěnými mimo stavbu,

    Obrázek 3.8. Stabilizace kovovým čepem [61]

    Stabilizace kovovým čepem [61]

  5. dvěma konzolovými značkami zapuštěnými do svislé plochy staveb (boční stabilizace, obr. 3.9). Souřadnice bodu jsou vztaženy k vrcholu pomyslného rovnoramenného trojúhelníku (délka ramen je 1,390 m), jehož základnu vymezují konzolové značky. Nadmořská výška je vztažena vždy k horní ploše levé konzoly při pohledu od vrcholu trojúhelníku. Trigonometrický bod je zajištěn dvěma zajišťovacími body.

    Obrázek 3.9. Boční stabilizace [61]

    Boční stabilizace [61]

Trigonometrický bod s trvalou signalizací (makovice věže kostela apod.) je vždy zajištěn dvěma zajišťovacími body. Mezi těmito body i trigonometrickým bodem musí být vzájemná viditelnost.

První zajišťovací bod se stabilizuje jako trigonometrický bod třemi značkami podle odstavce 1). Druhý zajišťovací bod se stabilizuje povrchovou a vrchní podzemní značkou podle odstavce 1), přičemž povrchová značka má rozměr 160 x 160 x 750 mm.

V zastavěných územích se zajišťovací body stabilizují zpravidla konzolovými značkami podle odstavce 5).

Případný další zajišťovací bod trigonometrického bodu je stabilizován jako druhý zajišťovací bod. Vzdálenost zajišťovacího bodu od trigonometrického bodu je menší než 500 m.

Z trigonometrického bodu musí být z výšky měřického přístroje zajištěna orientace (viditelný směr) na jiný trigonometrický bod nebo zhušťovací bod nebo trvalý a jednoznačně identifikovatelný bod (orientační směr) nebo zřízený orientační bod.

Orientační bod se zřizuje ve vzdálenosti 80 až 300 m od trigonometrického bodu. Stabilizuje se jako druhý zajišťovací bod nebo nivelační značkou uvedenou v odstavci 3).

[61] Poloha zhušťovacího bodu se volí tak, aby nebyla ohrožena stabilizace značky tohoto bodu a přitom byl bod využitelný pro zeměměřické činnosti.

Zhušťovací bod se stabilizuje jedním z následujících způsobů:

  1. povrchovou a jednou podzemní značkou. Povrchovou značkou je kamenný hranol (obvykle žulový) o celkové délce nejméně 700 mm s opracovanou hlavou o rozměrech 160 mm x 160 mm x 100 mm s vytesaným křížkem ve směru úhlopříček na horní ploše hlavy hranolu. Podzemní značkou je kamenná deska o rozměrech nejméně 200 mm x 200 mm x 70 mm s obdobným křížkem jako na povrchové značce. Podzemní značka je umístěna pod povrchovou značkou ve vzdálenosti minimálně 200 mm. Středy křížků, ke kterým se vztahují souřadnice, musí být umístěny ve svislici s mezní odchylkou 5 mm,

  2. povrchovou značkou podle odstavce 1) nebo nivelační značkou s křížkem, popřípadě otvorem, které jsou zabetonovány ve skalním nebo betonovém masivu,

  3. kovovým čepem s křížkem osazeným do ploché střechy stavby (střešní stabilizace),

  4. dvěma konzolovými značkami, zapuštěnými do svislé plochy staveb (boční stabilizace). Souřadnice bodu jsou vztaženy k vrcholu pomyslného rovnoramenného trojúhelníka, jehož základnu vymezují konzolové značky (vzájemná vzdálenost přibližně 140 cm) a délka ramen je 1390 mm,

  5. použitím neporušené stabilizace nivelačního kamene, kde centrem bodu je průsečík úhlopříček horní plochy hlavy kamene nebo střed vrchlíku hřebové značky,

  6. použitím trvale signalizovaného bodu (makovice věže kostela apod.).

Zhušťovací bod bez podzemní značky je vždy zajištěn zajišťovacím bodem ve vzdálenosti maximálně 500 m umístěným tak, aby z něj bylo možno příslušný zhušťovací bod jednoznačně zpětně vytýčit.

Zajišťovací bod je stabilizován povrchovou značkou podle odstavce 1) nebo značkou podle odstavce 2), 4) a 5).

Trvale signalizovaný zhušťovací bod podle odstavce 6) je vždy zajištěn dvěma zajišťovacími body v maximální vzdálenosti 500 m, stabilizovanými podle odstavce 1) nebo 4). Zajišťovací body tvoří se zhušťovacím bodem (centrem) pokud možno rovnostranný trojúhelník se vzájemnou viditelností vrcholů. Výškové úhly z obou zajišťovacích bodů na centrum jsou menší než 45°. Orientace základny (spojnice obou zajišťovacích bodů) je určena globálním systémem určování polohy (GPS), geodeticky (orientace na dva trigonometrické nebo zhušťovací body) nebo astronomicky (měřením na Slunce nebo Polárku).

Zhušťovací bod musí mít z výšky měřického přístroje orientaci (viditelný směr) na trigonometrický , zhušťovací nebo zajišťovací bod nebo na trvalý jednoznačně identifikovatelný bod (orientační směr) , nebo na zřízený přidružený orientační bod ve vzdálenosti 80-300 m, stabilizovaný povrchovou značkou podle odstavce 1) nebo značkami podle odstavce 2), 4) a 5).

[60] Poloha ostatních bodů podrobného polohového bodového pole (dále jen ostatní body) se volí tak, aby bod nebyl ohrožen, aby signalizace byla jednoduchá a aby bod byl využitelný pro připojení podrobného měření.

Body se volí přednostně na objektech trvalého rázu nebo na jiných místech tak, aby co nejméně překážely v užívání pozemků, např. v obvodu dopravních komunikací.

Ostatní body se zřizují především:

  1. na objektech se stabilizační značkou, např. na nivelačních kamenech, stabilizacích tíhových bodů, hraničních kamenech na hranicích obcí, na mostcích a propustcích s nivelační hřebovou značkou,

  2. na vstupních a jiných šachtách podzemních vedení mimo zastavěné části obcí, pokud na nich lze jednoznačně vyznačit polohu bodu,

  3. na technických objektech poskytujících trvalou signalizaci, zejména na rozích budov.

Pokud nejsou pro umístění ostatních bodů vhodné objekty, stabilizují se kamennými hranoly jako zhušťovací body podle odstavce 1). Byl-li již v místě pevně osazen k jinému účelu opracovaný kámen o rozměrech nejméně 120 mm x 120 mm x 600 mm, použije se po doplnění křížkem nebo důlkem.

Ostatní body je možno také stabilizovat:

  1. vysekáním křížku na opracované ploše skály,

  2. hřebovými značkami zabetonovanými do skály, kovovými konzolami, čepovými značkami apod. na budovách,

  3. ocelovými trubkami nebo čepy apod. v betonových blocích o velikosti nejméně 200 mm x 200 mm x 700 mm,

  4. ocelovými trubkami o průměru nejméně 30 mm a tloušťce stěny nejméně 3 mm délky nejméně 600 mm (nebo nejméně 500 mm, je-li trubka opatřena zařízením proti vytažení znaku) s hlavou z plastu velikosti nejméně 80 mm x 80 mm x 50 mm,

  5. kovovými značkami o průměru nejméně 8 mm s plochou hlavou o průměru nejméně 25 mm a délce značky nejméně: 1.100 mm, zatlučenými do zpevněného povrchu, 2.40 mm s hmoždinkou, zapuštěnými do pevných konstrukcí; takto stabilizovaný bod se zpravidla zřizuje spolu s dalším bodem na blízkém technickém objektu.

Ze značek pevných bodů podrobného polohového bodového pole, které jsou použitelné jako stanoviska, musí být z výšky měřického přístroje orientace na body základního nebo podrobného polohového bodového pole téže nebo vyšší přesnosti.

Poznámka

Hustota trvale stabilizovaných bodů polohového bodového pole (základního i podrobného) je stanovena vzájemnou vzdáleností bodů v zastavěném území 150 až 300 m a v nezastavěném území hustotou nejméně jeden bod na km2

Poznámka

Charakteristiky přesnosti určení souřadnic X, Y bodů polohového bodového pole lze nalézt v [61], [60].

Poznámka

Body základních bodových polí jsou spravovány a udržovány (!) Zeměměřičským úřadem [63]. Správu bodů podrobného bodového pole provádějí katastrální úřady. Obsah správy je vymezen v [60]. Správa nezahrnuje údržbu bodů podrobného bodového pole, pole těchto bodů tedy stárne. V současné době však již není problém, s využitím moderní přístrojové techniky, se připojit na body vyšší kvality. Otázkou tedy je, zda budování a (hlavně) udržování podrobného polohového bodového pole není dnes již zbytečností (viz např. [25]). Roku 1995 došlo ke schválení projektu zhuštění polohového bodového pole. Obsahem projektu je zejména revize dosavadních a zřizování nových zhušťovacích bodů. Body jsou zaměřovány technologií GPS a připojovány na vhodné trigonometrické body a na body sítě DOPNUL. Hustota výsledného bodového pole (obsahujícího trigonometrické body včetně bodů orientačních a zhušťovací body) byla stanovena na 2 body/km2 v intravilánu a 1 bod/km2 v extravilánu. Zhuštění se neprovádí v rozsáhlých lesních komplexích. Rok předpokládaného ukončení projektu je 2003. Tímto pojetím se zhušťovací body dostávají mnohem blíže k bodům trigonometrickým než k ostatním bodům PPBP. V novele zeměměřického zákona jsou již zhušťovací body uváděny jako samostatná kategorie [25].

3.1.3. Signalizace bodů

[61] Ochranná a signalizační zařízení trigonometrického, zajišťovacího a orientačního bodu jsou zřízena podle potřeby a tvoří je jedno nebo více z těchto zařízení:

  1. červenobílá nebo černobílá ochranná tyč (orientační rozměry viz obr. 3.10) nebo tyče zpravidla umístěné 0,75 m od centra bodu,

    Obrázek 3.10. Ochranná tyč [61]

    Ochranná tyč [61]

  2. výstražná tabulka s nápisem "STÁTNÍ TRIANGULACE. POŠKOZENÍ SE TRESTÁ",

  3. betonová skruž nebo sloupek,

  4. ochranný (vyhledávací) kopec,

  5. tříboká pyramida.

Na trigonometrickém bodu může být zřízeno signalizační zařízení (zvýšené měřické postavení, signál nebo měřická věž).

3.1.4. Označování bodů

Jednotlivé body se označují číslem, popřípadě i názvem, a příslušností k evidenční jednotce. [61].

Body se číslují dvanáctimístným úplným číslem. Úplné číslo bodu se skládá z předčíslí a vlastního čísla bodu. Evidenční jednotkou bodů ZPBP a bodů zhušťovacích je triangulační list,[10]ostatní body PPBP se číslují v rámci katastrálního území. [11]Dočasně stabilizované body se číslují jako pomocné body v rámci katastrálního území.

Přidružené body k bodům ZPBP a zhušťovacím bodům mají poslední nulu nahrazenu pořadovým číslem bodu.

Tabulka 3.1. Číslování bodů

BodyPředčíslíPředčíslíVlastní číslo bodVlastní číslo bodu
ZPBP009číslo TL1-1990
ZhNB009číslo TL201-4990
ostatní body PPBPčíslo k.ú.00000501-3999 
pomocnéčíslo k.ú.00000od 4001 

K jednotlivým bodům bodových polí se zhotovují geodetické údaje .[12]

  • Údaje o trigonometrických bodech

    Údaje obsahují [61]:

    1. číslo a název trigonometrického bodu,

    2. lokalizační údaje o územních jednotkách (okresu, obci, katastrálním území), označení listu Státní mapy odvozené v měřítku 1:5 000, označení Základní mapy ČR 1:50 000, označení triangulačního listu, číslo parcely nebo číslo popisné stavby na níž je bod umístěn,

    3. souřadnice trigonometrického bodu, jeho nadmořskou výšku s uvedením místa ke kterému se vztahuje a údaje o orientaci,

    4. místopisný náčrt s vyhledávacími mírami a místopisný popis,

    5. údaje o stabilizaci, ochraně a signalizaci trigonometrického bodu,

    6. údaje o vlastníku pozemku nebo stavby, na kterém je trigonometrický bod umístěn,

    7. údaje o zřízení trigonometrického bodu.

    Je-li k trigonometrickému bodu zřízen zajišťovací nebo orientační bod, jsou jejich údaje uvedeny v údajích daného trigonometrického bodu.

    Obrázek 3.11. Geodetické údaje trigonometrického bodu

    Geodetické údaje trigonometrického bodu

  • Údaje o zhušťovacích bodech

    Údaje obsahují [61]:

    1. číslo a název bodu,

    2. lokalizační údaje o územních jednotkách a katastrálním území, označení listu Státní mapy odvozené v měřítku 1:5 000, označení Základní mapy ČR 1:50 000, označení triangulačního listu, číslo parcely nebo číslo popisné stavby, na níž je bod umístěn,

    3. souřadnice zhušťovacího bodu, jeho nadmořskou výšku s uvedením vztažného místa a údaje o orientaci,

    4. místopisný náčrt s vyhledávacími mírami a místopisný popis,

    5. údaje o stabilizaci a ochraně bodu,

    6. údaje o zřízení bodu.

    Je-li ke zhušťovacímu bodu zřízen zajišťovací nebo orientační bod, jsou jeho údaje uvedeny v údajích daného zhušťovacího bodu.

    Obrázek 3.12. Geodetické údaje zhušťovacího bodu

    Geodetické údaje zhušťovacího bodu

  • Údaje o ostatních bodech podrobného polohového bodového pole

    Údaje obsahují [60]:

    1. lokalizační údaje o obci a katastrálním území, označení listu Státní mapy odvozené v měřítku 1:5 000,

    2. číslo bodu, souřadnice v S-JTSK, třídu přesnosti (jen u bodů zřízených před účinností vyhlášky [60]) a výšku bodu ve výškovém systému baltském – po vyrovnání (pokud byla určena),

    3. místopisný náčrt s vyhledávacími mírami,

    4. d) údaje o zřízení bodu, jeho popis, způsob stabilizace a určení.

      Obrázek 3.13. Geodetické údaje ostatních bodů podrobného polohového bodového pole

      Geodetické údaje ostatních bodů podrobného polohového bodového pole

[7] 1 vídeňský sáh (1°) = 1,896484 m

[8] Laplaceovy body jsou body, na nichž byla určená geodetická zeměpisná šířka, délka a azimut a z astronomických prvků alespoň astronomická zeměpisná délka a azimut.

[9] Souřadnice přímo (astronomicky) měřené = astronomické souřadnice. Souřadnice odvozené (geodetickou cestou) = geodetické souřadnice. Rozdíl obou souřadnic v určitém bodě = tížnicová odchylka θ

[10] Triangulační list je plošná evidenční jednotka v bývalé ČSTS. Je to čtvercové pole pravoúhlé rovinné souřadnicové sítě s délkou strany 10 km. [58]

[11] Katastrální území je územně-technická jednotka, která tvoří místopisně uzavřený a v katastru společně evidovaný soubor pozemků. [58]

[12] Geodetické údaje o bodech bodových polí se v současnosti převádějí z analogové podoby do podoby digitální a to v rámci programu Národní geoinformační infrastruktury, mezi jejímiž úkoly je také naplnění a servis databází základních bodových polí ČR. Tento úkol má být dokončen roku 2003. Jedná se o databázi polohových bodových polí, databázi výškových bodových polí a databázi tíhového bodového pole. Databáze polohových bodových polí bude poskytovat informace o trigonometrických a zhušťovacích bodech. Databáze bude vedena na počítačích v Zeměměřickém úřadu v databázovém systému ORACLE. Místopisné náčrty se vyhotovují v systému Kokeš. Databáze bude plynule aktualizována.

Předcházející   Další
2.3. Souřadnicové systémy Domů 3.2. Modernizace geodetických základů v ČR