Abstract

The aim of my paper is to answer the following questions. Who should present a cartographic education and why? What is the reason that nobody is systematically engaged in education on cartography? Is it necessary to carry out such a presentation altogether? The paper evaluates the situation before 1990 and next decade as well, and tries to find a future solution.
 
 

Abstrakt

Referát se snaží odpovědět na několik otázek. Kdo má dělat a proč kartografickou osvětu? Proč se osvětou kartografie soustavně nikdo nezabývá ? Je vůbec nutné toto zviditelňování provádět? Referát hodnotí stav před rokem 1990, následné desetiletí a snaží se hledat recept, co se s tím dá dělat v budoucnu.
 
 

Úvod

Také jste si všimli, že v současné době mapujeme téměř všechno. Stačí otevřít noviny nebo poslouchat rozhlas a už čtete nebo slyšíte, jak se mapuje. Na Hradě blbá nálada, v sekretariátech politických stran neúspěch v senátních volbách, v ředitelně televizního magnáta sledovanost večerních programů, na úřadech práce nezaměstnanost, na policejních stanicích kriminalita, v porodnicích porodnost a podobně. Zdá se vám také, že je toto mapování paradoxní zejména v době, kdy skutečné mapování v České republice prakticky neprobíhá. Kdo však z těch, co poslouchají rozhlas a čtou noviny, ví, že se u nás nyní místo mapování spíše digitalizuje. Zmapujme si nebo zdigitalizujme si, jak chcete, současný stav a úroveň popularizace, zviditelňování nebo osvěty oboru, o kterém je na Kartografické konferenci stále řeč. Myslíte si, že mám pravdu, když tvrdím, že kartografie potřebuje lepší, soustavnou a neokoukanou reklamu. Protože jsem přesvědčen že ano, napsal jsem tento příspěvek.
 
 

Neumíme nebo nechceme zviditelňovat kartografii ?

Také vás to mrzí, že se o kartografii málo píše v novinách, ještě méně se o ní hovoří na rozhlasových vlnách a také v televizi se o ní nedozvíte skoro nic.

Kdo za to může? Nikdo a přitom všichni.

Položme si pár otázek.

1) Kdo má dělat a proč kartografickou osvětu?

2) Proč se osvětou oboru kartografie nikdo soustavně nezabývá ?

3) Je vůbec nutné toto zviditelňování provádět?
 
 

O kom se nemluví, ten neexistuje

Začněme od konce. Domnívám se totiž, že lepší zviditelňování kartografie je nutné. Nedivme se, že se tak nedělo před rokem 1990. Některé mapy, které dnes máme běžně k dispozici, byly tajné, jiné měly omezený způsob distribuce. O způsobu tvorby podkladů map pro veřejnost, se mlčelo. Mapy pro veřejnost vydával v letech 1983 – 1990 na území dnešní České republiky jediný vydavatel Geodetický a kartografický podnik v Praze, který neměl žádnou konkurenci. V současnosti máme jinou situaci . Smí se vydávat téměř všechno a téměř o všem lze i psát. Tak neříkejte, že byste si rádi nepřečetli něco nového o mapách, o práci vašich kolegů nebo že by vás nepotěšila zpráva o nějaké události, při které hrálo hlavní roli kartografické dílo. Nečekejme, že nás budou novináři vyhledávat. Lidé a tím pádem i novináři o mapách stejně jako v posledním desetiletí minulého století dnes zpravidla nic mimořádného neví. Kartografové zase s lidmi od sedmé velmoci zpravidla neumí hovořit. Nechme stranou, že současným cílem většiny novinářů už není hledat všude tedy i v kartografii úspěchy při budování socialismu, ale naopak hledat za každou cenu a všude senzace. Přesto jsem přesvědčen, že se o kartografii má více psát, hovořit a natáčet a že je to možné uskutečnit společně s pomocí našich sil.
 
 

Kdo, s kým, o čem, pro koho ?

Stačí říci Jiří Grygar a téměř všichni uhodnete, že bude řeč o astronomii. Toho chlapa obdivuji, jak lehce přibližuje svůj obor obyčejným lidem, aniž by přitom urazil odborníky nějakým zjednodušováním faktů. Kde však hledat kartografické Grygary? Jsou na školách, v kartografických firmách, ve státní správě, ve výzkumu nebo se na zahradě s rýčem v ruce na zasloužilém odpočinku kochají z darů přírody? Kartografičtí popularizátoři, jak bychom asi názorným agitátorům, reklamním agentům a osvětářům měli bez vybavování čehokoliv z minulosti nejvhodněji říkat, žijí. Je jich několik. Zkouší studenty, pracují určitě v soukromých firmách, dva nebo tři najdeme na úřadech a někteří pravda včera zrovna pohnojili záhony. Co mají dělat? Kdo je má k aktivitě vyzvat? Kdybych to věděl, tak se neptám.
 
 

Lepší už to nebude ?

Způsob, jak propagovat kartografii pomocí medií, je nutné rozdělit do několika kapitol podle druhu medií a prezentace. Udělejme to a dělme media na tisk, rozhlas, televizi, Internet, vnitřní sdělení, přednášky a další možnosti.
 
 

Máte na to třicet vteřin

Nejtěžší asi bude dostat se do televize. Tam, pokud to nevíte, se pracuje na sekundy. Práci televizních pracovníků nedávno vystihl ředitel VÚGTK ve Zdibech, když připomenul setkání s jednou redaktorkou. Ta jej na jakési odborné akci oslovila, zda by na kameru neřekl, jak se pozná dobrá mapa. Žena se podívala na hodinky a žádost upřesnila slovy:”Máte na to 30 vteřin.” Kartografové mají dvě možnosti, jak se dostat bez poplatků za reklamu na obrazovku. Jako vrazi nebo jako tyrani zvířat. Buď atlasem umlátíte kolegu od konkurenční firmy nebo při práci v terénu nakopnete psa, který se vám plete pod nohy. Křivdil bych však veřejnoprávní televizi, která například v květnu 2001 uvedla ojedinělou informaci, že jakýsi vozíčkář Houdek pro mapu, která již vyšla, vyznačoval pro vozíčkáře vhodné turistické cesty. Dobrá zpráva o tom, jací jsou kartografové lidští ke svým spoluobčanům se sníženou pohyblivostí.
 
 

Denně v denním tisku

Protože sám profesionálně deset let provádím výstřižkovou službu, mohu si dovolit hodnotit kolik článků o kartografii vychází za rok v denním tisku. Její monitoring za rok 2000 mám zde dokonce k dispozici. Nutno přiznat, že se situace v průběhu posledních deseti let výrazně nezměnila. Noviny občas přebírají některé zprávy z tiskové agentury, ale těch je velmi málo. Daří se však prorazit komerčním firmám s informacemi o svých kartografických dílech zářících novotou a to i na neinzertní novinové stránky. Jde zpravidla o osobní kontakty samotných tvůrců s příslušnými novináři a není to plánované. Na přílohových stránkách se však občas objeví článek o nějaké pozoruhodné staré mapě nebo kopie této mapy je obrazovou přílohou článku. Na stránkách denního tisku se bohužel bez uvedení a patrně i bez vědomí vydavatelů objevují části map a plánů, které situačně doplňují popisované události. Výřezy z nejrůznějších map se otiskují i v inzerátech realitních společností. Myslím si, že v denním tisku máme všichni, kteří se popularizaci kartografie chceme věnovat, volné pole působnosti. Vždyť kartografické příspěvky se mohou objevovat zejména v rubrikách o turistice, motorismu, historii, vědě a sportu.
 
 

Mohutná složka časopisů

Odborný tisk jako Geodetický a kartografický obzor, GEOINFO, Zeměměřič a specializované geografické časopisy nejsou na veřejnosti příliš zavedené a tak splňuje spíše funkci šiřitele vnitřních informací v uzavřeném kruhu. Jde už jen o to, zda v tomto kruhu sedí tisíc čtenářů Obzoru nebo až deset tisíc čtenářů GEOINFA. Větší význam mají články v populárních časopisech s dlouholetou tradicí jako například Lidé a Země. Časopis nedávno převzal mediální podporu nad akcí Kartografické společnosti ČR Mapa roku a nezištně uveřejňuje krátké zprávy o nových dílech. Dlouholetí čtenáři si jistě vzpomenou na skvělý seriál článků o historických kartografických dílech od docenta Muchy. Proto soudím, že redakce časopisu má pro kartografii slabost.

Vědecké a odborné časopisy se sloupci citované literatury, v nichž se články posuzují - lektorují, mají důležitou úlohu pro propagaci našeho oboru v zahraničí, neboť tyto časopisy naleznete ve všech velkých knihovnách na celém světě. Proto povídání předsedy Kartografické společnosti ČR o činnosti Společnosti v GAKu nebo celé obzorové tématické číslo o kartografii mohou mít značný ohlas.

Citelně u nás chybí časopis vydávaný třeba i v podobě stránek na Internetu, který by přinášel populární recenze na nově vydané mapy. Nikdo totiž nedělá ani se o to nesnaží, aby vycházela porovnání stejných nebo  podobných titulů s konkurenčními. O něco takového se snažil v roce 1999 časopis Svět na dlani, ale ten se po jediném vydaném čísle v roce 1999 z ekonomických důvodů sloučil s Novým zeměměřičem plus. Ovšem i ten po roce vydávání zanikl. Měl jsem s těmito časopisy něco společného a tak vím, že jsme dokázali udělat srovnání čtyř ortofotoatlasů a čtyř map a hradech a zámcích.

Jako nadšenec, který třicet let píše do novin o ragby si dodnes vzpomínám na dvacet let starý názor jednoho novináře, který říkal: ”O ragby můžeš napsat kamkoliv, ale v Obraně lidu ten článek musí být zelený a v Katolických novinách musí být povídání o farářovi, který hraje ragby.” Připomínám to jen proto, že o kartografii lze také psát kamkoliv. Obrana lidu sice již nevychází, ale máme tu jiné nové časopisy. Některé články by dokonce bylo vhodné napsat co nejdříve. Třeba zrovna o kartografickém díle a o autorském právu, které by mohly vyjít třeba v časopisech věnujících se reklamě či realitní činnosti. Jiné články o širším využití map by zase bylo vhodné uveřejnit v časopisech věnujících se volnému času. Vždyť sami víte, že na každé konferenci se přednáší výsledky průzkumů, kolik procent ze všech informací z obsahu mapy jsou schopni uživatelé využívat. Těch procent je žalostně málo.

Nezkomolte mé jméno

"Pište si o mně, co chcete, jenom nezkomolte mé jméno," říkal tuhle žertem jeden cizinec zahraničním odborníkům, kteří stejně jako on vědí, že když se někdo bude v literatuře citovat, budou to další body do soutěže o nezískané tituly. Vpluli jsme však do vod mezinárodních, národních, regionálních či profesních sborníků, ročenek vydávaných k nejrůznějším výročím, ke konferencím a jiným událostem. Tady si myslím, že je plodnost kartografů značná. Pozorně si však přečtěte příspěvky cizích odborníků. Není to jen samá věda a nic ze života. Když uslyšíte či si přečtete originál nebo překlad některých vystoupení zahraničních kolegů, překvapí vás většinou vtipnost a hlavně vstřícnost autora k lidem, kteří se jeho problémem nezabývají tak usilovně jako přednášející. To by mělo být pro nás vzorem, jak má vypadat povídání o mapách a o kartografii. Nu a už jsme v lavicí na přednášce.
 
 

Dostupná literatura

Vzpomenul jsem charisma astronoma Jiřího Grygara, ale i kartografie má své Grygary, kteří skvěle, směle a populárně pohovoří nebo píší o kartografii v podobném duchu jako známý astronom. Mám na mysli Milana Konečného, Bohuslava Veverku, Miroslava Mikšovského, ale i mladší kolegy Víta Voženílka a další, na které jsem si nevzpomenul, ale oni kartografii popularizují, kudy chodí.

Bohužel stále na knižním trhu chybí publikace, která by o našem oboru psala tak poutavě jako už před více jako čtyřiceti lety vydaná kniha o zeměměřictví "Pojďte s námi měřit zeměkouli". O podobný čin se jen pokusilo vydavatelství Computer press, které vydalo v roce 2000 překlad Monmonierovy práce Proč mapy lžou. Po přečtení knihy dojdete ke stejnému zjištění, jako já. Mapy lžou jinak v Americe, odkud je autor a jinak lžou u nás, což ještě nikdo nepopsal. Škoda. Kniha o kartografii na našem knižním trhu chybí. Mám důkaz. Loni jsem viděl v Pardubicích prodávat v antikvariátu devadesátistránkový překladz ruštiny o topografii vydaný v roce 1953 v černobílém provedení v Našem vojsku. Tehdy stála kniha 4.50 Kčs a majitel antikvariátu jej nyní prodával za 200 Kč a věřil, že ji prodá. Něco to ukazuje.

Příležitost popularizovat kartografii máme všichni, ale největší mají pedagogové. Největší příležitost se nabízí kolegům na vysokých školách, ať už na technikách nebo na univerzitách. Přál bych si, aby využili unikátních možností něco ovlivnit zejména lidé, kteří učí mít kladný vztah k mapám budoucí učitelé zeměpisu. Věřím, že je naučí tento vztah přenést dál na své žáky v základních a na středních školách. Nejde jen o hodiny zeměpisu. Zachytil jsem zprávu, že se počítá znovu zavést výuka branné přípravy. Vzpomeňte si, že se mnozí z vás právě zásluhou nadšeného učitele - obdivovatele map, právě při branné přípravě dozvěděli více o topografických mapách. Ty si totiž šlo už před více než deseti lety právě jen pro tento předmět zapůjčit. Pro brannou přípravu se dokonce tiskly speciální mapy v Kartografii Praha, které byly podobnější více vojenským mapám než základním.
 
 

Internet, video, CD ROM a co ještě ?

Kdo učí ví, že při popularizaci čehokoliv na veřejnosti dnes už nevystačíme s tabulí, s křídou, s transparentními fóliemi a s projektorem. Nelze odhadnout, jaké moderní výukové a názorné metody zaplaví školy a semináře za pět let. Informace budeme hledat ze stále většího balíků informačních zdrojů pomocí Internetu, na CD a v databázích. Není náhoda, že dnes už na všech významných portálech Internetu jsou k dispozici mapy. Na webu naleznete samostatné zajímavé informace třeba o historických mapách, rád listuji stránkami odborného časopisu o historické geografii Klaudyán, nahlížím na zajímavé stránky GIS ZČU v Plzni, abych polichotil pořadatelům konference a překvapením jsou i stránky Střední é průmyslové školy zeměměřické v Praze. Kartografii popularizují i komerční kartografické dílny jako například firma SHOCart, která natahuje na svůj web čtenáře týdenními soutěžemi o mapy. Chlapci ze Zlínska pořádají i další akce, které nemají nejenom zvýšit prodejnost firemních map , ale i zviditelňovat kartografii. Myslím si, že častokrát není nutné nic vymýšlet a poučit se například od zahraničních kartografických firem, které rovněž provádějí nejrůznější soutěže. Když jsem si před patnácti lety koupil v Německu mapu, vypadla z ní karta obsahující výřez mapy, na kterém nebyla uvedena některá sídla nebo jiná sídla byla označena záměrně jiným názvem. Soutěžící měl seznam chyb poslat vydavateli s nadějí, že bude vylosován a dostane další mapu. Soutěže určitě bystří mysl uživatelů map, ale zároveň propagují obor a samozřejmě firmu. Není na škodu se soustředit i na cílové skupiny například na motoristy, rybáře a sportovce. Existují přeci rybářské mapy, automapy a cykloturistické mapy. Zvláštní skupinou kartografických znalců jsou orientační běžci, kteří o mapách musí vědět hodně, jinak by nebyli úspěšní. Lidé, co s mapou a buzolou běhají po lesích a stráních, se hodně zasluhují o propagaci našeho oboru. Stejnými oblastmi neběhají, ale jen se procházejí s mapou další sportovci - turisté nebo se s mapou na řídítkách řítí terénem cykloturisté a trochu vedle si to zase řídí motoristé. Všichni však ke svému pohybu potřebují mapu.
 
 

Ankety

Dobrou možností, jak propagovat kartografii, jsou ankety mezi známými lidmi, kteří mají ty nejlepší nebo nejpodivnější historky s mapami. Význam má i anketa odborníků, jakou třeba provozuje Kartografická společnost ČR, která před několika měsíci vyhlásila výsledky už třetího ročníku hodnotící akce o Mapu roku. Tady se dokonce zviditelňuje nejen kartografie, ale i Společnost, kterou by nikdo jinak moc neznal. Pokud vás napadají další akce jako ” Mapa století” či největší nebo nejmenší mapa, můžeme si o nich osobně povídat, neboť studenti na Lesnické fakultě České zemědělské univerzity v Praze už třetí rok vykreslují mapu České republiky v měřítku 1:50 000, která bude mít přes 700 autorů a bude asi deset metrů dlouhá. Nyní už vím, že nápad to byl ztřeštěný, neboť jej organizuji, ale věřím, že pomocí výsledné práce lze také propagovat kartografii. Pamatujete si ještě na muže z Hané, kterého nám představili organizátoři Konference v Olomouci. Ten mapy zase vyšíval a chtě nechtě propagoval náš obor.
 
 

Chodí tam bosí

Jedna obuvnická firma vyslala nezávisle na sobě do pralesa dva své nejlepší obchodníky. První poslal zprávu. ”Není tu pro nás nic zajímavého. Narazil jsem jen na podivné domorodce, kteří jsou bosí.” Druhý zprávu poslal o den později a byla odlišná. ”Je to skvělé. Narazil jsem na domorodce a všichni tu jsou bosí.” S uživateli map je to stejné. Věřme tomu, že všichni lidé kolem nás mohou být uživateli map. Ptejme se, proč tomu tak není. Už jsem se jednou ptal, Kdo za to může ? Nikdo a přitom všichni !

Nakonec jednu poznámku. Pro komerční kartografické firmy mapami netknutí lidé jsou přeci jejich budoucí zákazníci.
 
 

Literatura:

HONS, J. - ŠIMÁK,B.: Pojďte s námi měřit zeměkouli, Orbis 1959

MONMONIER, M.: Proč mapy lžou? , Computer press 2000

Zeměměřič - ročník 2000

Nový zeměměřič plus - ročník 1999