1. Úvod

Počátky topografického mapování českých zemí sahají do 18. století. Vojenský císařský inženýr Jan Krištof Mü ller (1673-1721) vyhotovil v letech 1708-1712 první topografickou mapu Moravy v měřítku 1:166 000 (vydána 1716) a v letech 1712- 1720 topografickou mapu Čech v měřítku 132 000 (vydána 1723). Připravil i mapování Slezska, které se však již neuskutečnilo.

V letech 1763-1787 probíhalo na území Rakouské monarchie tzv. I. vojenské mapování, které bylo dokončeno až za vlády Josefa II - proto je toto mapování označováno jako mapování josefinské. Pro mapování bylo zvoleno měřítko 1:28 800. Jeho grafickým základem byla Mü llerova mapa, do jejíž zvětšeniny zakreslovali císařští důstojníci - vojenští inženýři - situaci metodou “` a la vue”. Mapování probíhalo bez geodetických základů. Mapy obsahovaly cesty, zděné budovy, kamenné mosty, louky, pastviny, lesy a vodní toky. Výškopis byl vyjádřen pomocí šraf . Z těchto map byly odvozeny přehledné topografické mapy v měřítku 1:115 200 a 1:864 000.

V letech 1807 - 1869 bylo provedeno z rozhodnutí císaře Františka II. tzv. II. vojenské mapování. Mapovacím pracem zde předcházelo vybudování souvislé trigonometrické sítě, která byla tehdy zřizována pro účely pozemkového katastru. Mapování probíhalo v měřítku 1:28 800, vybraná města byla mapována v měřítku 1:14 400. Obsah map byl shodný s mapami z I. vojenského mapování . Výšková data byla velmi nepřesná, vyskytovaly se chyby až + 40 metrů. Z map byly odvozeny mapy speciální v měřítku 1:144 000, 1:288 000 a 1:576 000 a mapa generální v měřítku 1:300 000.

V r.1869 bylo zahájeno tzv. III. vojenské mapování, jehož výsledky tvořily až do poloviny 20. století jediné souvislé topografické dílo na našem území. Potřeba mapování byla kromě vojenských účelů vyvolána i nastupující industrializací, která ssebou přinášela výstavbu silnic a železnic a rozvoj měst. Pro mapování bylo zvoleno měřítko 1:25 000 (obr.1). Použit byl

Besselův elipsoid, jadranský výškový systém a rovinné souřadnicové systémy Gusterberg a Sv. Štěpán. Mapy v měřítku 1:25 000 (topografické sekce) byly vyhotoveny v Bonneově plochojevném zobrazení . Čtyři mapové sekce vytvořily list tzv. mapy speciální v měřítku 1:75 000. Tento list představoval samostatnou průmětnu příslušné části zemského povrchu o rozměru 30´ zeměpisné šířky a 15´ zeměpisné délky (vztažené k poledníku Ferro) pro Sanson - Flamsteedovo zobrazení (též : zobrazení polyedrické). Polohopis map byl zobrazen pomocí smluvených značek, výškopis pak upravenou Lehmannovou šrafurou. Významné body (kostely, křižovatky, soutoky vod, vrcholy hor a sedla) byly označeny výškovými kótami a na mapách se objevil i orientační zákres 100metrových vrstevnic. Tyto mapy byly vydávány pro celé území Rakousko-Uherské monarchie do r.1889 a původně byly jednobarevné. Složením 8 mapových listů mapy speciální v měřítku 1:75 000 vznikla mapa generální v měřítku 1:200 000 o rozměru 1⁰ x 1⁰ zeměpisné šířky a délky. Tyto mapy byly tištěny čtyřbarevně (polohopis a popis černě, vodstvo modře, lesy zeleně a terén hnědě). Pro území Střední Evropy z nich odvozena mapa přehledná v měřítku 1:750 000.

Po r.1885 bylo uvažováno o reambulaci tohoto mapového díla, bylo však od ní upuštěno a v r.1895 bylo zahájeno tzv. IV. vojenské mapování, které však z území býv. ČSR zasáhlo pouze část Slovenska (zmapováno asi 250 km² z oblasti Vysokých Tater).

2. Topografická mapování po vzniku ČSR

Po vzniku Republiky Československé došlo k založení vojenské topografické služby při ministerstvu národní obrany ČSR. V říjnu 1919 vznikl v Praze Československý vojenský zeměpisný ústav. Tyto složky převzaly od Vojenského zeměpisného ústavu ve Vídni podklady všech topografických map z území ČSR a zahájily bezprostředně jejich údržbu a obnovu.

Při reambulaci map v měřítku 1:25 000 docházelo postupně k nahražení šrafování vrstev- nicemi a k doplňování výškových kót (obr.2). Na mapách bylo zavedeno české (resp.

slovenské) místní a pomístní názvosloví, ověřena a doplněna sídla, komunikace, porosty a správní rozdělení, a mapa byla nově vykreslena v upraveném značkovém klíči. Při revizi speciálních map 1:75 000 byla jejich grafická podoba zachována, byla však provedena úprava názvosloví a polohopisu na současný stav a opraveny hrubé nepřesnosti ve výškopisu. Byl rovněž vypracován koncept výplně lesních ploch, které se později do map dotiskovaly v zelené barvě.

V r.1926 byly zahájeny práce na přípravě nového topografického díla, které mělo nahradit mapy z III. vojenského mapování. Podle nové koncepce měla být vyhotovena

• topografická mapa v měřítku 1:20 000 (ve významných oblastech 1:10 000) zhotovená novým měřením,
• speciální mapa v měřítku 1:50 000

postupovalo velmi pomalu a bylo při něm zpracováno pouze 3% státního území. Mapy byly dvoubarevné (polohopis a popis černě, výškopis hnědě). Základní vrstevnicový interval byl zvolen 5 metrů, kóty byly zaokrouhlovány na celé metry. Současně v tomto období probíhala reambulace topografických map 1:25 000 a speciálních map v měřítku 1:75 000 (obr.4) a

zpracování generální mapy 1:200 000 v definitivní úpravě. Nově byla zpracována mapa vzdáleností v měřítku 1:300 000 (tzv. “mapa pochodová”) a přehledná letecká mapa ČSR v měřítku 1:750 000.

V r.1933 bylo rozhodnuto o novém vojenském topografickém mapování (tzv. “definitivním vojenském mapování”), které probíhalo od r.1934 a bylo přerušeno 2. světovou válkou (obr.5.) Pro toto mapování bylo zvoleno obecné konformní kuželové zobrazení Křovákovo,

které bylo používáno od r.1928 pro katastrální účely. Mapování bylo prováděno stolovou tachymetrickou metodou (s využitím eklimetru) v základním měřítku 1:20 000. Mapy byly čtyřbarevné (polohopis a popis černě, lesy zeleně, vodstvo modře a vrstevnice hnědě). Zmapováno bylo pouze cca 7% státního území. Souběžně pokračovaly i nadále práce na údržbě map 1:25 000 a 1:75 000. Speciální mapy 1:75 000 byly v tomto období tištěny dvoubarevně (lesy zeleně), od r.1934 do nich byla doplněna orientační kilometrová síť .

3. Topografické mapování v době 2. světové války

Po odtržení Slovenska v březnu 1939, okupaci českých zemí a zřízení tzv. Protektorátu Čechy a Morava byla býv. čs. armáda a s ní i vojenská topografická služba demobilizována . V dubnu 1939 byly složky topografické služby převzaty ministerstvem vnitra a zřízen Zeměpisný ústav ministerstva vnitra. Jeho topografický odbor zahájil v r.1940 topografické mapování na Moravě v měřítku 1:25 000 v souřadnicovém systému DHG v Gaussově zobrazení a v německém kladu listů a značkovém klíči. Současně na celém území protektorátu probíhala údržba a obnova map 1:25 000 z III. vojenského mapování.

V r.1942 byl zřízen Zeměměřický úřad Čechy a Morava, v němž byly soustředěny všechny tehdejší zeměměřické složky (kromě katastru), tj. Zeměpisný ústav ministerstva vnitra, triangu-lační kancelář ministerstva financí, nivelace z ministerstva veřejných prací a další.

4. Topografické mapy po r.1945

a) Období mapových provizórií

Bezprostředně po skončení 2.světové války byla obnovena činnost Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Topografické práce byly orientovány na rychlou revizi speciálních map 1:75 000. Do r.1948 pak pokračovalo ještě tzv. definitivní vojenské mapování v měřítku 1:20 000, zahájené před 2.světovou válkou.

V r.1947 rozhodlo MNO definitivně přejít od speciálních map 1:75 000 k topografickým mapám v měřítku 1:50 000 (obr.6), zpracovaným v Gauss-Krü gerově zobrazení v

6tistupňových poledníkových pásech s referenčním elipsoidem Besselovým (souřadnicový systém S - 46) s pětinovým dělením kladu mapových listů v upraveném čs. značkovém klíči. V r.1949 bylo ve smyslu tohoto rozhodnutí zahájeno nové topografické mapování západních a jihozápadních pohraničních oblastí ČSR v měřítku 1:25 000 v tomto systému. To však bylo přerušeno v r.1952, kdy byly zahájeny přípravy na zpracování nového jednotného mapového díla v měřítku 1:25 000 v souřadnicovém systému S - 1952.

V květnu 1950 se MNO ČSR rozhodlo přejít na šestinové dělení kladu mapových listů a na sovětský značkový klíč. Výsledkem bylo urychlené zpracování a vydání tzv. prozatímních topografických map v měřítkách 1:50 000 a 1:100 000 v souřadnicovém systému S -1946, které bylo dokončeno v letech 1952 - 1953. Tyto mapy obsahují v rámu kromě souřadnicové sítě S - 1946 i souřadnicovou síť Křovákova zobrazení .

Civilní zeměměřická služba, představovaná v té době především Zeměměřickým úřadem v Praze, zahájila v r.1946 práce na souboru map pro plánování a statistiku v měřítku 1:75 000. Šlo o účelové mapy, které byly zpracovány v jednoduchém značkovém klíči pro ZNV (Zemský národní výbor). Topografickým podkladem těchto map byly mapy speciální 1:75 000.

• Přehledné mapy pro plánování a statistiku vznikaly především v letech 1946-48 a jejich zpracovatelem a vydavatelem byl v té době Zeměměřický úřad Praha. Od r.1949 tyto mapy zpracovával a vydával ve 2. vydání Státní zeměměřický a kartografických ústav Praha (SZKÚ), a po roce 1954 převzala jejich vydávání (jako dotisk 2. vydání) Ústřední správa geodézie a kartografie. Přehledné mapy pro plánování a statistiku byly zpracovávány ve dvou základních verzích:
• tzv. O-mapy, jejichž topografický základ tvořily hranice správních a soudních okresů a hranice obecní ,
• tzv. P-mapy, jejichž topografický podklad tvořil zákres silniční a železniční sítě s vyznačením obvodu zástavby obcí a státní a zemská hranice.

soudu a místa se sídlem místního národního výboru. Správní hranice s popisem byly tištěny v černé barvě. Do těchto map bylo podle požadavků objednavatelů dotiskováno v modré barvě vodstvo (tzv.O₁ -mapy), v zelené barvě lesní porosty (tzv.O₂-mapy) respektive v hnědé barvě vrstevnice (tzv.O₃ - mapy). Základní vrstevnicový interval byl zvolen 100 metrů, v plochých územích byly doplněny vrstevnice 50-metrové. O-mapy byly rovněž tištěny v kombinacích topografický základ s popisem, vodstvo a lesní porosty (varianta O₁₂), topografický základ s popisem, vodstvem a vrstevnicemi (varianta O₁₃) nebo v kombinaci všech prvků (varianta O₁₂₃). Pro mapy bylo použito Sansonovo stejnoploché zobrazení, měřítko 1:75 000 a klad listů shodný s kladem listů speciální mapy (s výjimkou pohraničních listů, kde byly v některých případech skresleny do společného mapového listu 2 až 4 mapové listy originálního kladu). Označení mapových listů bylo shodné se speciálními mapami.

U P-map byla sídla vyznačena obvodem zastavěné části, který byl vyplněn linkovou sítí (obr.8). Polohopis dále obsahoval zákres silnic I.třídy a ostatních silnic, vícekolejných a jednokolejných

železnic a státní a zemské hranice. Pro tisk těchto polohopisných prvků byla použita šedá barva. Popis sídel byl tištěn černě. Různou velikostí písma byla odlišena města se statutárním zřízením, sídla správního a soudního okresu, politické obce a jejich části (osady) a samoty. Ve fialové barvě byly tištěny lemovky státní a zemské hranice a dále průběh hranic správních a soudních okresů a hranic obecních. Tyto prvky tvořily společný obsah všech vydávaných P-map. Nadstavbu tvořilo vodstvo (tisk v modré barvě), lesní plochy (tisk v zelené barvě) a vrstevnice se základním intervalem 100 metrů (tisk v hnědé barvě). Obdobně jako u O-map zde bylo použito Sansonovo stejnoploché zobrazení, měřítko 1:75. 000 a klad listů shodný s kladem speciální mapy. I zde bylo u některých pohraničních listů použito společné skreslení 2 až 4 mapových listů originálního kladu.

P-mapy byly vydávány obdobně jako O-mapy s dotiskem nadstavbových prvků. P-mapy s dotiskem vod nesly označení P₁, mapy s dotiskem lesních ploch označení P₂ a mapy s dotiskem vrstevnic označení P₃. Obdobně jako u O-map byly tištěny i kombinace P₁₂ (základní obsah s vodstvem a lesními plochami), P₁₃ (základní obsah s vodstvem a vrstevnicemi) a P₁₂₃ (základní obsah s vodstvem, lesními plochami a vrstevnicemi). Kromě toho byla použita i varianta P₂₃, tj. základní obsah s lesními plochami a vrstevnice (bez vodstva).

V Ústředním archivu zeměměřictví a katastru při Zeměměřickém úřadu v Praze je uloženo 277 mapových listů O-map a P-map, všechny z prostoru Čech. Tyto mapy představují první - i když neúplné - odvozené státní mapové dílo, zpracované civilními zeměměřickými složkami býv. ČSR.

b) Nové topografické mapování v měřítku 1:25 000

Nové topografické mapování, jehož výsledky jsou používány dodnes, proběhlo v letech 1953 - 1957. Tohoto vynikajícího úspěchu bylo dosaženo především maximálním využíváním letecké fotogrammetrie a disponibilních kapacit jak vojenské, tak i civilní zeměměřické služby, která se tohoto mapování spoluúčastnila. Celkem bylo v té době zpracováno a vydáno 1736 mapových listů v měřítku 1:25 000 (obr.9). Mapy byly zpracovány v Gauss-Krü gerově zobrazení

Krasovského elipsoidu v 6tistupňových poledníkových pásech (souřadnicový systém S-1952). Použit byl značkový klíč, který byl jednotně zaveden v rámci Varšavské smlouvy. Plynule na zpracování těchto topografických map navazovalo zpracování topografických map menších

měřítek, které z nich byly odvozovány kartografickou generalizací. Byly to mapy v měřítkách 1:50 000 (obr.10), 1:100 000 (vydány do r.1960) a 1:200 000 (vydány do r.1965) - viz obr.11. U map 1:100 000 byla krátkodobě vydávána i varianta se stínovaným terénem.

c) Nové topografické mapování v měřítku 1:10 000 (1:5000)

K 1.lednu 1954 vznikla sjednocením civilních zeměměřických složek a soustředěním čs. kartografické tvorby civilní zeměměřická služba, jejímž řízením byla pověřena Ústřední správa geodézie a kartografie (dále jen ÚSGK). Pro řízení prací na území Slovenska byla vytvořena Slovenská správa geodézie a kartografie (dále jen SSGK).

Na konferenci geodetických služeb SSSR a býv. lidově-demokratických států, která se konala v r.1954 a na níž za ČSR byly zúčastněny jak vojenská tak i nová civilní zeměměřická služba, vznikl podnět k novému topografickému mapování v měřítku 1:10 000 a 1:5000. Jeho zahájení schválila vláda ČSR svým usnesením č.1391 z 1.června 1955. Toto topografické mapování pak probíhalo v letech 1957 - 1972. Bylo použito Gauss-Krü gerovo zobrazení Krasovského elipsoidu, souřadnicový systém S - 1942 a výškový systém baltský po vyrovnání (obr.12). Převážnou část tohoto mapování zajistila civilní zeměměřická služba (5128

mapových listů z celkového počtu 6417 mapových listů). Vojenská topografická služba mapovala v tomto měřítku pohraničí ČSR a vojenské výcvikové prostory.

V letech 1958 a dalších byla v civilní zeměměřické službě zpracována pro potřeby národního hospodářství další dvě odvozená topografická díla, a to Základní mapa 1:50 000 (obr.13) a

Základní mapa 1:200 000, a to ve dvou obsahových verzích. Všechny tyto mapy vznikly zjednodušením obsahu vojenských topografických map týchž měřítek a novou kresbou v čs. značkovém klíči . Mapy byly zpracovány v Gauss-Krü gerově zobrazení a ve shodném kladu listů s vojenskými topografickými mapami. Mapy sloužily především jako podklad pro odvození celé řady

odvětvových tematických map, jako např. Silniční mapy ČSR (obr.14), Vodohospodářské mapy ČSR (obr.15) a Mapy základních územních jednotek ČSR (obr.16) - všechny v měřítku

1:50 000, geologických a půdních map v měřítku 1:200 000 a dalších. Ze Základních map ČSR 1:50 000 byly odvozeny montáží Mapy okresů ČSR v měřítku 1:50 000 a ze Základních map ČSR 1:200 000 rovněž montáží Administrativní mapy krajů v témže měřítku. Samotné základní mapy ČSR 1:200 000 nebyly vydány, sloužily právě jen jako mapový podklad.

d) Rozdělení vojenského a civilního topografického díla po r.1968

V usnesení konference geodetických služeb socialistických států v r.1965 byl formulován požadavek omezit používání map v S-1952 a S-1942 mimo armádu. To se odrazilo v usnesení vlády ČSR č.327/1968 “o používání souřadnicových systémů na území ČSSR”, které vedlo k vytvoření dalšího mapového díla ve středním měřítku na našem státním území, a to systému Základních map ČSSR v měřítkách 1:10 000, 1:25 000, 1:50 000, 1:100 000 a 1:200 000.

Pro civilní sektor byl vyhražen S-JTSK, tj. Křovákovo konformní kuželové zobrazení Besselova elipsoidu. Pro výšky zůstal použit výškový systém baltský po vyrovnání, který byl použit i pro topografickou mapu 1:10 000. Přitom klad listů bylo nutno volit tak, aby souřadni- ce rohů mapových listů byla obecná čísla, tj. bylo vyloučeno použití kladu listů podle km-dělení S-JTSK, v němž byly zpracovány SMO-5.

Úkolem navrhnout klad listů Základních map ČSR byl pověřen Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický. Státní území bylo rozděleno pro mapu měřítka 1:200 000 umělou konstrukcí pravidelně se sbíhajících čar, které přibližně sledují obraz zeměpisných poledníků. Dvojice těchto čar vymezuje sloupec, v němž je umístěno 5 mapových listů ZM 200 tak, že jejich základny jsou rovnoběžné a jejich odlehlost je 380 mm v měřítku mapy (tj. 76 km ve skutečnosti). Souřadnice rohů listů v sousedních sloupcích jsou na stycích shodné. Touto konstrukcí byla souvisle pokryta celé území tehdejší ČSSR mapovými listy v měřítku 1:200 000. Souřadnice rohů mapových listů ve větším měřítku byly odvozeny postupným půlením sekčních čar, a to až do měřítka 1:25 000 (obr.17). Souřadnice rohů mapových listů Základní

mapy ČSSR 1:10 000 byly propočteny ze souřadnic rohů příslušných mapových listů v měřítku 1:50 000, a to rozdělením tohoto listu na 5 x 5, tj. 25 mapových listů .

Protože dosud používané civilní Základní mapy v měřítkách 1:50 000 a 1:200 000 (obr.18) v souřadnicovém systému S-1952 bylo nutno co nejdříve stáhnout z používání v civilním sektoru, byly tyto mapy v první fázi, tj. v letech 1969-71, graficky transformovány do S-JTSK v novém kladu mapových listů. Současně s tím bylo nutno graficky transformovat i odvětvové tématické mapy, které byly na topografickém podkladu těchto map vyhotoveny.

V další fázi bylo nutno transformovat do S-JTSK a nového kladu listů všechny topografické mapy ČSSR v měřítku 1:10 000. Rovněž tento úkol se podařilo zvládnout do roku 1988. Z používání v civilním sektoru byla vyloučena topografická mapa 1:25 000, kterou bylo nutno co nejdříve nahradit Základní mapou 1:25 000 v S-JTSK. I když práce na tomto mapovém dílu, které vznikalo kartografickou generalizací ze Základních map 1:10 000 novou kresbou (resp. rytinou) byly ihned zahájeny, probíhaly i při maximálním využití kartografických kapacit resortu pomalým tempem. Proto bylo v r.1972 po dohodě s vojenskou topografickou službou rozhodnuto vydat v měřítku 1:25 000 tzv. Prozatímní základní mapu ČSSR (obr.19). Ta

vznikla grafickou transformací vojenských topografických map 1:25 000 do S-JTSK, při níž byly z mapového obsahu vypuštěny některé topografické informace vojenského významu. Do r.1975 se tak podařilo pokrýt potřebných cca 70% státního území touto PZM25. Ta pak byla postupně nahražována novou Základní mapou 1:25 000 (obr.20), jejíž 1.vydání bylo dokončeno v r.1995.

Od roku 1976 byl pak systém Základních map ČSSR doplněn Základní mapou ČSSR v měřítku 1:100 000 (obr.21). Ta byla odvozena pouhým fotografickým zmenšením tiskových podkladů Základní mapy ČSSR 1:50 000, tj. má stejný obsah jako tato mapa. Z ní pak byly odvozeny nové mapy okresů v měřítku 1:100 000.

e) Obnova topografických a základních map

První obnova vojenských topografických map v měřítku 1:25 000 byla zahájena v r.1967. Byla prováděna na revizních originálech této mapy, které byly použity pro obnovu map v měřítkách 1:50 000, 1:100 000 a 1:200 000, které byly nově vydány. K vlastní obnově a tisku topografické mapy 1:25 000 však tehdy z kapacitních důvodů nedošlo.

Cílem druhé obnovy, která probíhala v letech 1972-1981, bylo provést obnovu celé měřítkové řady topografických map. Obnova byla prováděna na mapách v měřítku 1:25 000, tiskem však byly tyto mapy vydány jen z území západních Čech (asi po 15⁰ vých. zeměpisné délky). Výsledky obnovy však byly použity pro obnovu a tisk topografických map všech následných měřítek.

Třetí obnova vojenských topografických map, která se uskutečnila v letech 1982-1989, byla zaměřena pouze na obnovu map v měřítkách 1:50 000, 1:100 000 a 1:200 000. V r.1984 pak bylo rozhodnuto obnovit i všechny mapy v měřítku 1:25 000 současně s jejich převodem do jednotného značkového klíče.

V civilním sektoru byla technologicky připravena komplexní údržba a obnova topografické mapy 1:10 000. Nedošlo však k její realizaci vzhledem k dříve zmíněným zásadním opatřením, jež byla nezbytná k realizaci usnesení vlády č.327/1968, m.j. též k náročnosti zajišťování náhrady topografické mapy 1:10 000 základní mapou téhož měřítka pro civilní sektor.

Již před dokončením 1.vydání Základní mapy 1:10 000 bylo v roce 1979 přikročeno k její obnově, přičemž výchozím topografickým originálem obnovy byla zpravidla soukopie čárových prvků a popisu předchozího vydání mapového listu. Lokality pro obnovu Základní mapy 1:10 000 byly voleny m.j. též tak, aby obnovená mapa byla optimálně využitelná pro tvorbu nebo obnovu Základní mapy 1:25 000. Obnova Základní mapy 1:25 000 byla zahájena v roce 1981.

Z předchozího období (již od 1.ledna 1965) přetrvával celostátní systém údržby a obnovy Základní mapy 1:50 000, a to s principy, jež v podstatě setrvávají až do současnosti. Prací se trvale zúčastňovala tehdejší střediska geodézie v okresech (nyní katastrální úřady). Údržba Základní mapy 1:50 000 je každoroční, obnova mapy z celého státního území se provádí v pětiletých cyklech a ve stálých ucelených lokalitách.

Účast středisek geodézie na údržbě již od počátku vybočovala z jejich běžné pracovní náplně. Tím více je však třeba ocenit jejich pochopení důležitosti těchto prací pro státní mapová díla středních měřítek. Výsledky údržby byly vždy hlavním zdrojem aktualizačních informací pro obnovu základních i tématických map měřítka 1:50 000, 1:100 000 a 1:200 000 i map 1:500 000. Do roku 1989 i později byly též převažujícím zdrojem informací k vydávání map pro veřejnost, zejména automap a turistických map.

5. Vývoj topografického mapování po r.1989

Čtvrtá obnova topografických map byla zahájena v r.1988 s cílem uvést jejich obsahovou náplň v celé měřítkové řadě do souladu se skutečností a dosáhnout jednotného kartolitografického zpracování tiskových podkladů ve značkovém klíči Topo 4-3 z r.1967.

Od počátku 90tých let byla zahájena intenzivní modernizace celého vojenského informačního systému. V oblasti informací o území byl v letech 1990-93 vybudován první geografický informační systém - Digitální model území 200 (DMÚ200), který pokrýval celé tehdejší území Československa. Data DMÚ200 byla vektorová a zajišťovala polohovou přesnost 50 - 60 metrů. Tento systém byl používán nejen ve vojenské topografické službě, ale i v civilním sektoru, především ve státní administrativě.

Další vývoj se zaměřil na vybudování databáze Digitálního modelu území 25 (DMÚ25), který by zajistil polohovou přesnost 10 - 20 metrů. Tato databáze slouží i pro automatizovanou tvorbu topografické mapy v základním měřítku 1:25 000 a pro odvození dalších topografických a speciálních map. Struktura databáze byla odvozena z mezinárodního katalogu FACC.

Dalším digitálním produktem vojenské topografické služby byl Digitální ekvivalent topogra- fických map (DETM). Ten vznikl skenováním topografických map v měřítku 1:50 000 a v mě- řítkách menších. V rastrové formě je tento produkt distribuován na CD-ROM.

V oblasti analogových map pokračuje vydávání měřítkové řady vojenských topografických map, které jsou zatím zpracovány v souřadnicovém systému S-1942/83. Připraven byl jejich převod do WGS84. V souvislosti se vstupem ČR do NATO byla stávající měřítková řada doplněna standardní mapou pro společné operace (verze pozemní a letecká) v měřítku 1:250 000 (tzv. JOG 250 - Joint Operational Graphic) . Dosavadní topografické mapy 1:200 000 již nebudou dále vydávány.

V civilním sektoru pokračovalo po roce 1989 vydávání základních map celé dosavadní měřítkové řady 1:10 000, 1:25 000, 1:50 000, 1:100 000 a 1:200 000. Přitom obsah Základní mapy 1:10 000 bylo možno od roku 1991 obohatit zákresem polohového a výškového bodového pole a zeměpisnou a rovinnou pravoúhlou souřadnicovou sítí po 1 km. Těmito sítěmi byl od roku 1992 doplněn též obsah Základní mapy 1:25 000.

Rozdělením tehdejšího státu a vznikem České republiky bylo do vydavatelské působnosti Českého úřadu zeměměřického a katastrálního delimitováno celkem

4572 mapových listů Základní mapy 1:10 000,

787 mapových listů Základní mapy 1:25 000,

Rozvoj počítačového zpracování dat a jeho aplikací podnítil potřebu informací o topografii zemského povrchu České republiky též v digitální podobě. Proto bylo celé státní území úsilím Zeměměřického úřadu během jednoho roku (1994) zobrazeno v digitální rastrové podobě, a to v podrobnosti Základní mapy ČR 1:10 000 a v obsahové shodě s tiskovými podklady posledního vydání jednotlivých listů této mapy. Tím vznikla Základní báze geografických dat, jejíž rastrová verze byla označena jako ZABAGED/2.

Ačkoliv se jednalo o pohotově pořízený, leč původně provizorní produkt, nahrazující žádaný a náročný vektorový topologický model ZABAGED/1, jeho ohlas a využití překonaly původní očekávání. Plně vyhovoval potřebám značného množství uživatelů. Proto se i v současnosti vytvářejí digitální rastrová data na úrovni podrobnosti Základní mapy ČR 1:10 000 a podle stavu jejich aktualizovaných tiskových podkladů. Obdobně se poskytují digitální rastrová data i na úrovni podrobnosti základních map měřítek 1:25 000, 1:50 000 a 1:200 000.

Český úřad zeměměřický a katastrální souběžně s poskytováním rastrových digitálních dat koncipoval definitivní ZABAGED jako topologickovektorový topografický model území na úrovni podrobnosti obsahu Základní mapy ČR 1:10 000. Tato báze dat byla ve spolupráci Zeměměřického úřadu a specializovaných pracovišť katastrálních úřadů i v součinnosti s orgány a organizacemi různých odvětví naplněna v létech 1995-2001. ZABAGED má charakter geografického informačního systému (GIS), integrujícího prostorovou složku vektorové grafiky s topologickými relacemi objektů a složkou atributovou, obsahující popisy a další informace o objektech. Obsah ZABAGED je řazen ve třech úrovních, a to

• kategoriích typů objektů (8 kategorií),
• typech objektů (lO6 typů), strukturovaných v databázi do 63 tématických vrstev,
• atributech objektů, jež podrobněji charakterizují většinu typů objektů.

• zdokonalení ZABAGED prostřednictvím její první aktualizace a zpřesnění polohy některých objektů,
• ucelení obsahu ZABAGED doplněním intravilánů a atributů,
• zdokonalení správy ZABAGED technologickou inovací jejího dosavadního vedení,
• zavedené plošného a průběžného sběru geografických dat pro aktualizaci,
• uplatnění ZABAGED při tvorbě a obnově státních mapových děl středních měřítek.

výstavě, kde jsou instalovány některé běžně vydané mapové listy. O současném stavu prací k využití ZABAGED pro zdokonalení Základní mapy ČR 1:50 000 pojednává samostatný referát (Bořkovcová, Křížek) i vystavované exponáty. Z dosavadních výsledků rozvoje ZABEGED je možno vyslovit přesvědčení , že tato báze dat bude mít trvalé místo mezi informačními systémy geografického charakteru. Toto postavení je charakterizováno vlastnostmi ZABAGED, integrujícími různé tématické báze dat z hlediska jejich polohové stability.

Literatura :

Mikšovský,M., Šídlo,B., Talhofer,V.: Die amtliche topographische Kartographie in der

Tschechischen Republik.Kartographisches Taschenbuch 1996/97. Kirschbaum Verlag, GmbH

Bonn, 1996. ISSN 0936-5745. ISBN 3 7812 14079.

Mikšovský,M., Talhofer,V.: Czech Cartography 1995 - 1999. National Report. 11th ICA

General Assembly, Ottawa 1999.

Veverka,B.: Topografická a tematická kartografie. Vydavatelství ČVUT, Praha 1997. ISBN

80-01-01245-X.