Plzeňská Velká synagoga v Sadech Pětatřicátníků je druhou největší synagogou v Evropě a třetí největší na světě po jeruzalémské a budapešťské. Byla postavena v devadesátých letech 19. Století Židovskou náboženskou obcí z dobrovolných darů plzeňských židů, kterých žilo v této době v Plzni 2 tisíce. Synagogu postavil v pseudorománském slohu arch. Rudolf Štech, strýc významného českého historika V. V. Štecha. Stavba s pozoruhodným horkovzdušným vytápěním byla dostavěna roku 1892 a pojala 2 000 věřících v hlavní lodi a 800 na vysokém ochozu, který byl vyhrazen ženám.

V roce 1938 počet členů židovské obce dosáhl 32000, takže synagoga při Sabatu a velkých svátcích byla plná. V době Holocaustu. Za nacistické okupace byla většina židů vyvražděna a v r. 1945 se z nacistických koncentračních táborů vrátilo jen asi 60 židů. Dnes má židovská obec již jen 30 plnožidovských členů a 90 členů sympatizujících. Po celou dobu okupace, přes druhou světovou válku a poté, celých 50 let, nemohla plzeňská obec investovat do synagogy ani korunu, protože zbytek komunity byl chudý a ani obec jako taková nevlastnila žádný majetek, který by dovolil synagogu stavebně udržovat, a tak tato významná dominanta Plzně stále více a více chátrala. To se týkalo i unikátních varhan nad Tórou, které v roce 1892 postavili bratři Brunerové.

V období 1995-1997 byly provedeny tři etapy rekonstrukce s celkovými náklady 58 mil. Kč. Na jaře 1998 byla částečně opravená synagoga otevřena pro veřejnost. Konají se zde pěvecká a hudební vystoupení, v bočních chodbách jsou instalovány výstavy fotografií. Od září 1998 se v zadní části zvané Zimní synagoga konají pravidelné bohoslužby.