Historické měřické postupy při tvorbě nejstarších samostatných map Čech, Moravy a Slezska
Nejstarší středověké mapy z našeho území (a nejen z něho) jsou veřejnosti často představovány jako obrázky, ze kterých je možné si udělat představu o tom jak země a krajina vypadala, jak hustě byla v tom-kterém historickém období osídlena, kdo se usadil v sousedství za hranicemi, u větších měřítek potom i kdo držel půdu, jak byla krajina pokryta lesy, jaké byly možnosti komunikace a dopravy po cestách případně vodních tocích a celá řada dalších informací. Z mnohých starých map je tedy možné učinit si obraz o tehdejším životě a porovnáváním map z různých období také o jeho postupných změnách. Dobrá mapa často posloužila daleko lépe, než desítky stran textu v knize. Postupně se z mapy, která byla velice často považována také za umělecké dílo, stávalo dílo technické.
Tato první část presentace technického vývoje mapové tvorby doplňuje zmíněné informace tím, jak tyto mapy vznikaly, jakými metodami byly informace získávány, jaké technické prostředky pro zaměřování v terénu i pro samotné zobrazení zaměřených předmětů na mapě bylo používáno.
Najdeme zde pojednání o délkových, plošných mírách a měřických pomůckách, zprvu jednoduchých, později postupně složitějších a důmyslnějších. Nároky na přesnost měřených délek nebyly z dnešního hlediska tak vysoké; měřidla byla dřevěná (latě), konopná (provazce), ale i kovová (řetězce). Jednoduchá ale důmyslná byla Jakubova hůl (známá již v antice), které se používalo pří měření úhlů, určování výšky hvězd, nepřístupných vzdálenosti, zeměpisné šířky apod. Protože byla stále naléhavější potřeba určení obou zeměpisných souřadnic (zeměpisné šířky a zeměpisné délky) jako „absolutní“ definice určení polohy, byly uplatňovány a zdokonalovány zařízení jako astroláb, kvadrant, sextant, kompas a mechanické hodiny.
Zatím co ve středověku prezentovaly mapy svět obvykle jako celek, nebo jeho kontinenty, v novověku už vznikají mapy jednotlivých zemí. V zemích a později státech to byly pak určité administrativní, majetkově nebo tematicky ohraničené části až po jednotlivá panství – později katastrální obce.
Převratný význam i pro tvorbu a vydávání map měl pozdější vynález knihtisku a rozšíření výroby papíru. V přístrojové, technické oblasti přibyly zařízení využívající optické prvky – čočky a zrcadla, které v kombinaci se stále přesnějšími konstrukcemi jemné mechaniky vyústily do vzniku teodolitu a nivelačních přístrojů. A to už je nová epocha, která spolu s rozvojem astronomicko-fyzikálních a matematických teorií, aplikacemi praktických formulí a algoritmů výpočetního zpracování dovedla geodézii a kartografii k nebývalému rozmachu a uplatnění.
K tomuto tématu se dále vztahují následující články:
- Dušátko, D., Marek, J. Historické měřické postupy při tvorbě nejstarších samostatných map Čech, Moravy a Slezska