Mapová provizoria po roce 1945
Po ukončení 2.světové války v r.1945 bylo území Československa pokryto ve středních měřítkách pouze reambulovanými mapami ze III.vojenského mapování (v základním měřítku 1:25 000, speciálními mapami 1:75 000 a generálními mapami 1:200 000). Pro účely obrany státu byly dále k dispozici na malé části území mapy z prozatímního vojenského mapování (v měřítku 1:20 000, ve vybraných oblastech 1:10 000), které probíhalo v letech 1926-33, a dále mapy z definitivního vojenského mapování ve stejných měřítkách, které na něj navazovalo až do rozdělení Československa a zřízení Protektorátu Čechy a Morava v r.1939.
Čsl.armádní složky zahájily ihned po r.1945 rychlou revizi speciálních map 1:75 000. V letech 1946-48 pak ještě pokračovalo definitivní vojenské mapování v měřítku 1:20 000, které bylo po dobu 2.světové války přerušeno.
V r.1947 rozhodlo Ministerstvo národní obrany ČSR o přechodu z měřítka speciálních map 1:75 000 k vytvoření topografických map v měřítku 1:50 000, zpracovaných v Gauss-Krügerově zobrazení v šestistupňových poledníkových pásech s použitím Besselova referenčního elipsoidu (tzv. souřadnicový systém S – 1946), a to v pětinovém dělení kladu mapových listů a v nově upraveném značkovém klíči. Mapování bylo prováděno v měřítku 1:25 000 od r.1949 v západní a jihozápadní příhraniční oblasti republiky a bylo ukončeno v r.1952, kdy byly zahájeny přípravy zpracování nového jednotného topografického mapového díla v rámci Varšavské smlouvy v měřítku 1:25 000 v souřadnicovém systému S – 1952.
V letech 1952 – 53 byly pro potřeby armády urychleně zpracovány a vydány pro celé státní území prozatímní topografické mapy 1:50 000 a 1:100 000, které byly odvozeny z dosavadních mapových podkladů. Použit u nich byl ještě souřadnicový systém S – 1946 a mapy obsahovaly i souřadnicovou síť Křovákova zobrazení.
V civilním sektoru, který po r.1945 představoval především Zeměměřický úřad v Praze, byly v r.1946 zahájeny práce na nové Státní mapě v měřítku 1:50 000 a 1:200 000 v Křovákově zobrazení, jimiž však byla pokryta pouze malá část území. Pro území Čech byl vyhotovován soubor map pro plánování a statistiku v měřítku 1:75 000. Tyto mapy byly zpracovávány v jednoduchém značkovém klíči pro Zemský národní výbor odvozením z reambulovaných speciálních map 1:75 000. Od r.1949 je pak vydával Státní zeměměřický a kartografický ústav Praha a po r.1954 převzala jejich vydávání Ústřední správa geodézie a kartografie. Mapy byly vydávány ve dvou základních variantách, a to :
- tzv. O – mapy, jejichž topografický základ tvořily hranice správních a soudních okresů a hranice obcí; sídla zde byla vyjádřena pouze popisem,
- tzv. P – mapy, , jejichž topografický podklad tvořil zákres silniční a železniční sítě s vyznačením obvodu zástavby obcí a státní a zemská hranice.
Do O-map i P-map pak byly podle požadavků dotiskovány další prvky (vodstvo, vrstevnice, plochy lesů). Mapy pokrývaly pouze část území Čech a jsou uloženy v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze.
Mapy středních měřítek, které vznikaly do r.1953 jako mapová provizoria, nevyhovovaly dostatečně potřebám vojenského ani civilního sektoru. Proto bylo v roce 1952 zahájeno nové celostátní mapování čs.území, které bylo potvrzeno přijetím usnesení vlády ČSR č.35/1953 Sb., a to v základním měřítku 1:25 000 a posléze v letech 1957 až 1973 i v základním měřítku 1:10 000 (viz kapitola 15).
K tomuto tématu se dále vztahují následující články:
- Mikšovský, M. Mapová provizoria po roce 1945